rturu

Avantasia - 3. část

16. října 2010 v 16:10 | Llewelyn |  Avantasia - povídka
Třetí část povídky


***

Ráno se Edward Kelley probudil s dobrou náladou. Den vypadal v ranních paprscích svěží a čistý, kupa archů na jeho stole se včerejšími zprávami špehů čekala na posouzení. Ještě v posteli zazvonil na sluhu. Za pár chvil se ozvalo klepání a do vkusně a bohatě zařízené hradní komnaty vešel sluha v černobílé livreji.
Kelley mu naznačil, ať tác s jídlem položí na stůl a mávnutím ho propustil. Sluha se uklonil a zavřel za sebou.
Angličan si povzdychl a vstal. Nejprve zamířil k velkému zrcadlu a pečlivě si rozčesal vlasy tak, aby zakryl chybějící uši. Ještě po letech cítil hlubokou nenávist k muži, který mu je nechal uřezat. I přes mocnou léčebnou magii se nic nedalo dělat, protože zohavení proběhlo po právu a jako takové se nedalo odstranit. Ušklíbl se, když si vzpomněl, jak si to s ním později vyřídil. Obrazy krutého mučení vetchého advokáta mu vždy spravily náladu.
Dooblékl se a zasedl za stůl. U čtení zpráv a hlášení přikusoval studené kuře, každé sousto zapíjel vynikajícím červeným z dvanáct let staré sklizně.
Za dveřmi se začalo hádat několik hlasů. Poznal mezi nimi stráž a svého komorníka. Zamračil se, vstal od stolu a klidným krokem došel ke dveřím. Zprudka je otevřel a všechny zpražil svým pověstným uhrančivým pohledem. Muži zmlkli a nervózně sklopili oči.
Ticho se odvážil přerušit komorník.
"Ehm, prosím za prominutí, pane, ale je tu rytíř Samuel von Gailingen a tvrdí, že má naléhavé zprávy, které nepočkají."
Edward Kelley přikývl a opět se šel posadit. Dovnitř vstoupil muž v červeném sametu, uklonil se přesně podle etikety císařského dvora a zavřel za sebou.
"Co je tak naléhavého?" zeptal se kousavě Kelley.
"Michal Sendivoj, v noci uprchl."
Edward Kelley prudce vstal, listiny se rozsypaly na zem. Vztekle bouchl pěstí do stolu a nepříliš slušně zaklel.
"Jak mohl uprchnout, měl magické řetězy!"
Von Gailingen pokrčil rameny.
"Řetězy tam zůstaly, mříže byly ohnuté, to nemohl udělat nikdo bez pomoci magie."
Kelley ztěžka usedl a upravil si vlasy. Měl chorobný strach, že by někdo mohl vidět jeho zohavení.
"To není všechno," promluvil opět muž v červeném.
"Co ještě?" blýskl očima Kelley.
"Spolu s ním uprchl Gabriel Vlk z Vlčince a váš muž."
"Ten Vlk ať si jde, mně na něm nesejde, ale ten druhý musí být zastaven, zná cestu k portálu. A samozřejmě Sendivoj musí zemřít, živého ho nechytíš, je silný."
Rytíř von Gailingen se ušklíbl. Nechtěl se hádat se svým učitelem a mistrem, přesto musel zopakovat přání Rudolfa.
"Náš císař Rudolf má Vlka zítra popravit na náměstí za velezradu a pokus o vraždu Jeho císařské milosti. Musí být doveden zpět, živý."
Čaroděj se na něj pozorně podíval a chápavě se usmál.
"Je v tom něco osobního, že? Byl jsi s ním ve válce s Turky?"
Přes jinak pohlednou tvář rytíře přelétl temný mrak nenávisti, vycenil zuby jako zvíře a jeho oči sršely zlobou.
"Ano, ale nechci se o tom šířit."
"Já si vyžádal schopného žoldáka a poslali mi vás," pokýval hlavou čaroděj, "a už vím proč. Jméno von Gailingen mi však něco říká."
"Eppelein von Gailingen je loupeživý rytíř ze čtrnáctého století, byl lámán kolem. Nyní je oslavován jako hrdina," vysvětlil prostě rytíř.
"Podívám se do černého zrcadla a pošlu vám zprávu o tom, kudy jedou. Vezměte si deset svých nejlepších a vyjeďte po jejich stopách. Ty dva zabijte a toho svého nepřítele," odmlčel se čaroděj, jakoby hledal vhodné slovo, "s tím si udělejte, co chcete."
Samuel von Gailingen se usmál, uklonil se a rychlým krokem odešel. Zanedlouho viděl Kelley jedenáct jezdců, jak vyjíždějí tryskem z hradu a ztrácí se v těsných uličkách Prahy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama